Dilatační kardiomyopatie – onemocnění především velkých plemen psů

Dilatační kardiomyopatie (DCM) je onemocnění myokardu (srdečního svalu), které se projevuje zeslabením stěn, zvětšením objemu srdečních dutin a sníženou stažlivostí srdečních oddílů.

Typicky a nejčastěji vzniká u boxerů, dobrmanů a dalmatinů, kde je jednoznačně prokázána dědičná dispozice přenášená po linii rodu. Kardiomyopatie boxerů a dobrmanů je specifická nozologická jednotka.

Z dalších plemen jsou obecně postižena všechna velká až obří plemena, zejména německé dogy, irští vlkodavové, němečtí ovčáci, novofoundlanští psi, retrívři a molosoidní plemena. Častěji může vznikat u pracovních a loveckých psů.

Z malých a středních plemen je relativně častější výskyt u španělů (zvláště amerických kokršpanělů), bulteriérů a anglických buldoků.

Příčina vzniku tohoto onemocnění je nejčastěji idiopatická, tzn. neznámého původu. Z dalších faktorů je prokázán vliv určitých hormonů, toxinů a léčiv. Významně se podílí již zmíněný vliv dědičnosti. U španělů je prokázána nutriční podstata, kdy tělu chybí specifické aminokyseliny. Stav můžou navodit i zánětlivá nebo infekční onemocnění myokardu (např. borelioza, parvoviróza).

Obraz onemocnění na srdci je charakterizován zvětšením objemu srdečních dutin a zeslabením stěn myokardu. Nejprve vzniká postižení levého srdce, později se srdce většinou rozšíří celé. Snižuje se schopnost stažlivosti srdečního svalu a snižuje se celkový srdeční výdej. Tím krev v těle obíhá pomaleji, takže se méně prokrvují všechny orgány a v mezibuněčných prostorech všech tkání se hromadí tekutina uniklá z cév, tím vznikají systémové otoky a edém plic.

Velkým rozšířením srdce popraskají mikroskopická svalová vlákna myokardu, změní svoje uspořádání (dochází k remodelaci) a vznikají vazivové jizvy. Důsledkem abnormálního přenosu elektrického impulsu po postiženém myokardu se pak vytvářejí poruchy srdečního rytmu. Při chaotické činnosti srdce dochází k nedostatečnému zásobování srdce výživou a kyslíkem a následuje jeho selhání.

Při mírných stupních postižení se pozorují pouze nespecifické příznaky jako je snížená tolerance zátěže a celková slabost. Následkem nepravidelného rytmu a nedokrvení mozku mohou vznikat krátkodobé mdloby a kolapsy. Selhání srdce provázejí zejména otoky plic projevující se dušností, případně  kašlem. Tekutina městná i uvnitř dutiny břišní, která zvětšuje svůj objem, vystupuje hřbet a pes celkově ztrácí kondici, sílu a objem svalové hmoty.

Klinickým vyšetřením můžeme zjistit u postiženého psa horší výživný stav, bledší sliznice, slabší pulz a většinou rychlejší tepovou frekvenci. V pokročilejších stádiích jsou časté srdeční arytmie, zejména fibrilace síní. Můžou vznikat dušnosti.
Při podezření z takového problému by mělo následovat specializované kardiologické vyšetření. Stěžejním vyšetřením je echokardiografie, případně EKG, zásadní je laboratorní diagnostika funkcí vnitřních orgánů a štítné žlázy a kompletní iontogram, 

Stanovení přesné diagnózy není vždy snadné, zvláště u boxerů, kdy nemusí kardiomyopatii provázet významné zvětšení srdce a může se jednat pouze o epizodickou funkční poruchu. Časté jsou u nich pouze občasné záchvatovité poruchy rytmu, které při běžném vyšetření psa nemusejí být vždy slyšet nebo je nemusíme zachytit na běžném krátkém záznamu EKG. Při podezření na takovouto poruchu, je pak nutné vyšetřit psa Holterovým EKG monitoringem. Jedná se o kontinuální sledování elektrické aktivity srdce EKG přístrojem připevněným na těle psa, které se trvale snímá obvykle 24 hod. Tento nahraný záznam umožní analyzovat srdeční činnost během normálních aktivit psa i v průběhu spánku. Počítačovým vyhodnocením záznamu pak často odhalíme skryté postižení srdce. Toto vyšetření v České republice provádějí některá specializovaná kardiologická pracoviště.

Cílem je zachytit preklinickou fázi kardiomyopatie (bez projevů ale s pozitivním kardiologickým nálezem) a v tomto stádiu již nasazovat léčbu. pak máme šanci udržet psovi dlouhodobě dobrý zdravotní stav a životní komfort. U DCM je stěžejním faktorem klinická kardioprotektivní dieta, kterou by podle stádia onemocnění měl doporučit kardiolog.

Projeví- li se již příznaky srdečního selhání v důsledku DCM, nebývá už prognóza ani při cílené medikaci příliš příznivá a dlouhodobá.